Kapitoly článku
Plagiátorem snadno a rychle.
Že plagiátorství je přečinem nejen proti řádu dané školy, nýbrž i proti trestnímu řádu ČR, to ví díky mediálně známým kauzám asi leckdo. Mezi běžně známé skutečnosti, ale bohužel nepatří fakt, že opisování se můžeme dopustit i nezáměrně.
Ať už lajdáctvím nebo jen opomenutím s nejlepším možným úmyslem. Jako v jiných případech totiž i zde v právu platí, že neznalost neomlouvá. Proto je naprostou nutností vědět, jak citovat.
Kdy citovat
Všeobecná poučka zní: citujte, kdykoli píšete něco, co není z vaší hlavy. V praxi ale musíte najít zamlženou hranici mezi tím, co lze považovat za všeobecně známou skutečnost a co už musíte odkázat.
A když píšu „všeobecně známou“ míním tím „známou“ v oboru, kam vaše práce spadá.
Kdo byl Adolf Hitler, nemusíte vysvětlovat v poznámce pod čarou v práci z žádného oboru. Ale odkaz na zdroj o životních datech Emila Háchy už bude patřit do práce o lékařství, v dějepisném textu naopak nebude třeba nutný.
Obecně ale platí, že méně v tomto případě není více. Za příliš mnoho odkazů na zdroj se dočkáte možná tak pozvednutého obočí nebo přátelského ukáznění ze strany komise u obhajoby. Nedostatek odkazů vám způsobí reálné nepříjemnosti.
Co citovat
Na co odkazovat. Záleží na tom, z jakého oboru je vaše práce a v jaké fázi vzdělávacího procesu se právě nacházíte. Samozřejmě máte do odkazu psát skutečný zdroj, ze kterého jste čerpali. Jejich výběr představuje samostatné téma.
Existují ale zdroje, kterými se není radno příliš chlubit.
Většinou se jedná o ty elektronické. Běžné internetové stránky typu Wikipedie by měly sloužit k zasazení informace do kontextu, urovnání si myšlenek nebo jako odrazový můstek. Ne jako zdroj informace samotné.
Ale není internet jako internet. Na webu se nachází také texty, které můžete oficiálně použít – elektronicky vydané knihy, naskenované knihy, oficiální stránky institucí spravované profesionály a další.
Ani u tištěných knih nemáte jistotu, že vás s nimi vedoucí práce nevyhodí. U internetových zdrojů se ale tato šance zvyšuje.
Jak citovat
Citace zdrojů představuje dovednost, kterou se budete učit celou dobu svého studia. Začít by se s ní mělo už na střední škole a ideálně naznačit i na škole základní. Praxe zde bohužel pokulhává za ideálem.
Vždy platí nutnost využívat nástroje, které dnešní textové editory nabízí. Nic nedělejte ručně. Odkazy na literaturu dávejte do poznámky pod čarou hypertextovým odkazem. Uvádějte zdroj ve formátu, jaký vaše škola požaduje a do puntíku se ho držte.
Buďte jednotní, všechny poznámky pište ve stejném formátu a stylu.
V neposlední řadě vždy uvádějte strany, na kterých se konkrétní informace nachází. A to je potřeba vědět před tím, než začnete psát. Věřte mi, že vás nepotká při přípravě práce nic horšího než cesta do knihy s cílem zpětného dohledání odkazů v již vrácených knihách.
Doporučuji proto dělat si výpisky z knih vždy s uvedeném strany, kde se informace nachází. Nikdy nevíte, kdy se vám to bude hodit. Naopak bez tzv. paginace (uvedení čísla stránky) je pro vás i ta nejlepší informace nepoužitelná.
Autorka: Barbora Jiřincová, historička a učitelka na Katedře dějin a didaktiky dějepisu pedagogické fakulty
Autorka webu: www.pochopte-dejiny.cz
